Nova Vulpeculae 2007 k narozeninám

Astronomický ústav
Akademie věd České republiky

Dvoumetrový dalekohled v Ondřejově má za čtyřicet let své existence na kontě devět nov

Nova Vulpeculae, jejíž spektra byla získána v noci ze 14. na 15. srpna 2007, je již devátou novou pozorovanou dvoumetrem během jeho čtyřicetileté historie. V době inaugurace dvoumetrového dalekohledu – 23. srpna 1967 během XII. Valného shromáždění IAU – zářila na nebi Nova Delphini 1967, později známá jako proměnná hvězda HR Del. Její spektrum, pořízené spektrografem v primárním ohnisku 13. října 1967, je prvním spektrogramem získaným dvoumetrem. V následujícím roce se už počet spekter ve dvoumetru počítal na stovky. Spectrum N Vul 1968 (LV Vul) pořízené v noci z 20. na 21. srpna 1968 už mělo číslo 407. Sledování nov se nestalo nosným programem dvoumetru, i když koncem šedesátých let už bylo zcela jasné, že příčinou vzplanutí nov je přenos hmoty v těsné dvojhvězdné soustavě, což byl obor, který se v té době ve stelárním oddělení velmi úspěšně rozvíjel. Důvody byly jednak experimentální – bylo potřeba pozorovat především post-novy, což bylo v té době technicky obtížné, a jednak teoretické – zájem byl o jednodušší aplikace teorie přenosu hmoty. Nicméně v archivu dvoumetru najdeme kolekci spekter jasné novy v souhvězdí Labutě, která vzplála v létě 1975. Byla tak jasná, že byla pozorovatelná pouhým okem a na čas změnila vzhled letního nebe. Spektra další novy v souhvězdí Labutě přinesl dvoumetr v roce 1992. Spektra mají čísla kolem 5000 a jsou to jedna z posledních pořízených na fotografické desky. První elektronický detektor v coudé spektrografu dalekohledu – Reticon 1872 RF – se příliš nehodil pro sledování slabších objektů, kterým většinou novy i po vzplanutí jsou. Proto jsou další spektra nov získávána až po instalaci CCD matice na jaře roku 2001. První byla Nova Mon, která se na nebi objevila v lednu 2002. Nejprve byl tento objekt označený jako proměnná V 838 Mon považován za klasickou novu, ale brzy se zjistilo, že pro vysvětlení jejího vzplanutí bude třeba hledat jiné mechanismy, než je přenos hmoty z normální hvězdy na bílého trpaslíka. V roce 2003 sledoval dvoumetr Novu Sct – V 475 Sct, letos v březnu byla sledována Nova Cyg 2007 – V 2467 Cyg a zcela nedávno Nova Vulpeculae 2007. Jak je vidět z přiloženého obrázku, spektrum N Vul se rychle mění. Během 24 hodin zesílila emise v čáře H alfa o víc než 100 procent a naopak zeslábla její absorpční složka na krátkovlnné straně emise. Kombinace absorpční a emisní složky vzniká při rozpínání obálky. Tento typ profilu, který se označuje jako profil P Cyg, je patrný na spektrech z Francie pořízených 9. a 10. 8. 2007.

Pavel Koubský