 |
Akademie věd České republiky |
 |
|
Prof. Janu Koubovi předána
medaile Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách
Vážená paní předsedkyně, milý Honzo, vážení hosté, Nebudu skrývat, že se s dnešním medailistou známe doslova již od dětských let, kdy jsme oba vyrůstali v Prachaticích v Jižních Čechách, a kdy jsem kamarádil s jeho starším bratrem Josefem. Ing. Jan Kouba se zanedlouho dožívá šedesáti let, a skoro stejně dlouho se tedy známe. Můj projev bude proto laděn značně osobně. Později jsme se setkávali na přednáškách profesora Buchara z nebeské mechaniky na ČVUT, já jako jeho aspirant a Honza jako student posledního ročníku specializace astronomicko-geodetické Fakulty stavební. Studium skončil v roce 1967, a nedlouho po vykonání roční vojenské služby emigroval i se svojí dívkou Maruškou (se kterou se později v Kanadě oženil a založil rodinu) ze známých důvodů nejprve do Rakouska, a později do Kanady. Tam strávil krátkou dobu doplněním studia na University of New Brunswick. Po skončení studia byl po několik let zaměstnán u firmy Shell, a později nejprve v Geodetic Survey of Canada a pak v Geophysical Branch (součást Energy, Mines and Resources Canada). V té době se ve světě začaly rozvíjet družicové metody určování polohy z dopplerovských měření. U nás bohužel v té době byly tyto metody z politických důvodů zcela potlačovány (tehdejší předseda Ústřední správy geodézie a kartografie např. prohlásil, že pokud on bude ve funkci, americké družice se u nás pozorovat nebudou). Situace byla u nás ojedinělá, protože družicové metody se začaly rozvíjet i v okolních socialistických zemích (Polsku, Maďarsku, NDR a dokonce i v SSSR), u nás jen s velkými potížemi kvůli utajení souřadnic se s nimi trochu experimentovalo např. v Astronomickém ústavu ve skupině dr. Sehnala. V té době Jan Kouba započal se zúročením nabytých znalostí v oblasti kosmické geodézie a vypracoval světově známý program GEODOP pro zpracování těchto pozorování. Ten se na dlouhá léta stal standardem na celém světě. V této souvislosti vzpomínám na rok 1979, kdy se mi podařilo dostat na mezinárodní konferenci o dopplerovských pozorováních v Šoproni. Tam sice ještě Honza coby emigrant nepřijel, ale zato tam byl přítomen virtuálně – téměř každý přednesený referát citoval jeho práce. Za pár let nato (v r. 1983) již sebral odvahu, do Maďarska se na jakousi konferenci vydal, a setkal se tam po patnácti letech se svým bratrem Pepou a jeho rodinou. Dopplerovská pozorování byla později nahrazena mnohem přesnějším družicovým systémem – Global Positioning System (GPS), který přinesl prudké zvýšení přesnosti z oblasti decimetrů na centimetry. Jan Kouba ani zde nechyběl, a díky svým aktivitám a erudici se stal v roce 1994 členem Governing Board civilní mezinárodní služby IGS (International GPS Service) a byl jmenován jejím prvním koordinátorem analýz. To byla funkce navýsost vědecká, protože jeho úkolem bylo posuzovat algoritmy používané v různých zpracovatelských centrech, porovnávat jejich výsledky a přesnost, hledat zdroje systematických chyb, navrhovat vhodné postupy atd. Když končil své funkční období v roce 1999, byl jsem v San Francisku svědkem malé rozlučkové slavnosti, na které jeho práci hodnotili předseda IGS prof. Reigber z GeoforchungZentrum v Německu a ředitelka Centrálního byra dr. Ruth Neilan z Jet Propulsion Laboratory v USA. Oba dva vysoce vyzvedli jeho nesmírný přínos pro IGS od jejího začátku. Náš dnešní medailista se tedy stal světově uznávanou osobností i v oblasti civilního využití GPS. Zhruba v té době se také začala připravovat rozsáhlá reorganizace Mezinárodní služby rotace Země IERS. Jan byl jmenován jedním z členů Review Board, který hodnotil návrhy jednotlivých institucí na vytváření komponent této služby, a přispěl k úspěšnému završení reorganizace, která vyústila ve zřízení skutečně komplexní mezinárodní služby, koordinující práci celé řady technik kosmické geodézie. Po naší sametové revoluci začal Jan Kouba pravidelně (zhruba dvakrát do roka) navštěvovat Českou republiku a spolupracovat s českými vědci. Již v roce 1993 u nás obhájil velký doktorát v oboru geodézie (v té době byl předsedou komise zde přítomný Prof. Pick), pravidelně publikuje své práce v oblasti geodézie, geodynamiky a astrodynamiky s českými spoluautory (jeden z nich, dr. Šíma, je zde též přítomen), je externím spolupracovníkem Centra dynamiky Země (jehož ředitel Prof. Kostelecký stojí zde) a jeho složky, Combination Research Center IERS, vytvořeného ve spolupráci Astronomického ústavu AV ČR a Katedry vyšší geodézie ČVUT. Zúčastňuje se pravidelně seminářů těchto center, naposledy před několika dny na zámku v Třešti. Je členem redakční rady mezinárodního časopisu Studia Geophysica et Geodetica, který vydává Geofyzikální ústav AV ČR, jehož ředitel dr. Špičák a předseda vědecké rady dr. Babuška jsou zde rovněž přítomni. Bez váhání bych proto rád označil Jana Koubu za vlastence v pravém smyslu, nikoliv mávajícího praporem a vykřikujícím národní hesla, ale skromně propagujícího svou každodenní kvalitní prací českou vědu v zahraničí. Jsem hluboce přesvědčen, že vědecká rada Astronomického ústavu udělala dobře, když podala návrh na jeho ocenění medailí Ernsta Macha, vědecká rada a vedení Geofyzikálního ústavu, když tento návrh podpořili, a konečně že Akademická rada AV ČR dává dnes tuto medaili do správných rukou. Laudatio přednesl Jan Vondrák
(AsÚ AV ČR) 15. 10. 2004 při předání medaile předsedkyní Akademie věd ČR
 
 |