Prof. Janu Koubovi předána
medaile Ernsta Macha za zásluhy ve fyzikálních vědách
Vážená paní předsedkyně, milý Honzo, vážení hosté,
Nebudu skrývat, že se s dnešním medailistou známe doslova již od
dětských let, kdy jsme oba vyrůstali v Prachaticích v Jižních Čechách,
a kdy jsem kamarádil s jeho starším bratrem Josefem. Ing. Jan Kouba se
zanedlouho dožívá šedesáti let, a skoro stejně dlouho se tedy známe.
Můj projev bude proto laděn značně osobně.
Později jsme se setkávali na přednáškách profesora Buchara z nebeské
mechaniky na ČVUT, já jako jeho aspirant a Honza jako student
posledního ročníku specializace astronomicko-geodetické Fakulty
stavební. Studium skončil v roce 1967, a nedlouho po vykonání roční
vojenské služby emigroval i se svojí dívkou Maruškou (se kterou se
později v Kanadě oženil a založil rodinu) ze známých důvodů nejprve do
Rakouska, a později do Kanady. Tam strávil krátkou dobu doplněním
studia na University of New Brunswick. Po skončení studia byl po
několik let zaměstnán u firmy Shell, a později nejprve v Geodetic
Survey of Canada a pak v Geophysical Branch (součást Energy, Mines and
Resources Canada).
V té době se ve světě začaly rozvíjet družicové metody určování polohy
z dopplerovských měření. U nás bohužel v té době byly tyto metody z
politických důvodů zcela potlačovány (tehdejší předseda Ústřední správy
geodézie a kartografie např. prohlásil, že pokud on bude ve funkci,
americké družice se u nás pozorovat nebudou). Situace byla u nás
ojedinělá, protože družicové metody se začaly rozvíjet i v okolních
socialistických zemích (Polsku, Maďarsku, NDR a dokonce i v SSSR), u
nás jen s velkými potížemi kvůli utajení souřadnic se s nimi trochu
experimentovalo např. v Astronomickém ústavu ve skupině dr. Sehnala. V
té době Jan Kouba započal se zúročením nabytých znalostí v oblasti
kosmické geodézie a vypracoval světově známý program GEODOP pro
zpracování těchto pozorování. Ten se na dlouhá léta stal standardem na
celém světě. V této souvislosti vzpomínám na rok 1979, kdy se mi
podařilo dostat na mezinárodní konferenci o dopplerovských pozorováních
v Šoproni. Tam sice ještě Honza coby emigrant nepřijel, ale zato tam
byl přítomen virtuálně – téměř každý přednesený referát citoval jeho
práce. Za pár let nato (v r. 1983) již sebral odvahu, do Maďarska se na
jakousi konferenci vydal, a setkal se tam po patnácti letech se svým
bratrem Pepou a jeho rodinou.
Dopplerovská pozorování byla později nahrazena mnohem přesnějším
družicovým systémem – Global Positioning System (GPS), který přinesl
prudké zvýšení přesnosti z oblasti decimetrů na centimetry. Jan Kouba
ani zde nechyběl, a díky svým aktivitám a erudici se stal v roce 1994
členem Governing Board civilní mezinárodní služby IGS (International
GPS Service) a byl jmenován jejím prvním koordinátorem analýz. To byla
funkce navýsost vědecká, protože jeho úkolem bylo posuzovat algoritmy
používané v různých zpracovatelských centrech, porovnávat jejich
výsledky a přesnost, hledat zdroje systematických chyb, navrhovat
vhodné postupy atd. Když končil své funkční období v roce 1999, byl
jsem v San Francisku svědkem malé rozlučkové slavnosti, na které jeho
práci hodnotili předseda IGS prof. Reigber z GeoforchungZentrum v
Německu a ředitelka Centrálního byra dr. Ruth Neilan z Jet Propulsion
Laboratory v USA. Oba dva vysoce vyzvedli jeho nesmírný přínos pro IGS
od jejího začátku. Náš dnešní medailista se tedy stal světově uznávanou
osobností i v oblasti civilního využití GPS.
Zhruba v té době se také začala připravovat rozsáhlá reorganizace
Mezinárodní služby rotace Země IERS. Jan byl jmenován jedním z členů
Review Board, který hodnotil návrhy jednotlivých institucí na vytváření
komponent této služby, a přispěl k úspěšnému završení reorganizace,
která vyústila ve zřízení skutečně komplexní mezinárodní služby,
koordinující práci celé řady technik kosmické geodézie.
Po naší sametové revoluci začal Jan Kouba pravidelně (zhruba dvakrát do
roka) navštěvovat Českou republiku a spolupracovat s českými vědci. Již
v roce 1993 u nás obhájil velký doktorát v oboru geodézie (v té době
byl předsedou komise zde přítomný Prof. Pick), pravidelně publikuje své
práce v oblasti geodézie, geodynamiky a astrodynamiky s českými
spoluautory (jeden z nich, dr. Šíma, je zde též přítomen), je externím
spolupracovníkem Centra dynamiky Země (jehož ředitel Prof. Kostelecký
stojí zde) a jeho složky, Combination Research Center IERS, vytvořeného
ve spolupráci Astronomického ústavu AV ČR a Katedry vyšší geodézie
ČVUT. Zúčastňuje se pravidelně seminářů těchto center, naposledy před
několika dny na zámku v Třešti. Je členem redakční rady mezinárodního
časopisu Studia Geophysica et Geodetica, který vydává Geofyzikální
ústav AV ČR, jehož ředitel dr. Špičák a předseda vědecké rady dr.
Babuška jsou zde rovněž přítomni.
Bez váhání bych proto rád označil Jana Koubu za vlastence v pravém
smyslu, nikoliv mávajícího praporem a vykřikujícím národní hesla, ale
skromně propagujícího svou každodenní kvalitní prací českou vědu v
zahraničí. Jsem hluboce přesvědčen, že vědecká rada Astronomického
ústavu udělala dobře, když podala návrh na jeho ocenění medailí Ernsta
Macha, vědecká rada a vedení Geofyzikálního ústavu, když tento návrh
podpořili, a konečně že Akademická rada AV ČR dává dnes tuto medaili do
správných rukou.
Laudatio přednesl Jan Vondrák
(AsÚ AV ČR) 15. 10. 2004 při předání medaile předsedkyní Akademie věd ČR


|