V přednášce budou prezentovány nové výsledky, které byly získány na základě pozorování meteorického roje Leonid během mezinárodní expedice v Číně v roce 1998. Díky pozorování během výjimečné aktivity jasných Leonid v tzv. „bolidové noci“ z 16./17. 11. 1998 bylo vyfotografováno velké množství bolidů a některé z nich se podařilo též zaznamenat citlivou videoaparaturou. Z dvojstaničního fotografického experimentu se pro všechny takto zaznamenané bolidy podařila určit přesná atmosférická dráha a navíc pro některé bolidy se podařilo nalézt začátky dráhy na videozáznamech jednak z celooblohové videoaparatury a také z citlivé videokamery aspoň z jednoho pozorovacího místa. Na základě těchto pozorování bylo objeveno, že velmi jasné Leonidy  září již ve výškách kolem 200 km (!), což nebylo dosud nikým pozorováno. To samo o sobě znamená, že podstata tohoto záření musí být jiná než jak je dosud všeobecně přijímáno, neboť v tak velkých výškách není dostatek molekul vzduchu pro ohřev meteoroidu a jeho ablaci. Navíc pro 7 velmi jasných Leonid byl začátek světelné dráhy detailněji pozorován velmi citlivou TV technikou. Pro všech 7 případů pozorujeme pro počáteční fázi svícení meteoru difusní obraz kometárního tvaru o skutečných rozměrech několika kilometrů (!), jehož tvar a rozměry se rychle mění během průletu meteoroidu atmosférou. Pro nejjasnější Leonidu o maximální absolutní jasnosti –12.5 pozorujeme světelný oblouk připomínající sluneční protuberanci o minimálních rozměrech převyšujících 2 km, který se vyvinul v jasný výtrysk až do vzdálenosti více než 5 km od nejjasnějšího místa meteoru a který se šířil rychlostí větší než 100km/s!  Podobné výtrysky byly pozorovány pro všech těchto sedm jasných Leonid. Difusní charakter meteoru se velmi rychle transformuje ve výškách kolem 130 km na typický ostrý obraz meteoru kapkovitého tvaru a paralelně se začíná vytvářet meteorická stopa. Tyto meteorické jevy, které nelze vysvětlit pomocí standardní ablační teorie, nebyly nikým jiným dříve zaznamenány a jedná se tedy o původní objev společného česko-holandského kolektivu. Tato práce byla publikována ve dvou článcích v letošním  březnovém a zářijovém čísle časopisu Meteoritics & Planetary Science.
 
 

Srdečně zve

Petr Pravec