V rámci práce byly studovány světelné křivky a atmosférické dráhy 238 meteorů patřících k hlavním meteorickým rojům i ke sporadickému pozadí. Průběh světelné křivky se liší meteor od meteoru, ale obecně jsou pro většinu meteorů blízké křivkám symetrickým, tedy s maximem jasnosti v blízkosti středu zářivé trajektorie. To je v souladu s modelem „prachové koule“. Mezi jednotlivými meteorickými roji existují rozdíly, Leonidy jsou nejvíce křehké, naopak Geminidy nejvíce kompaktní. Výšková data ukazují mírný nárůst počáteční výšky s rostoucí fotometrickou hmotností pro Leonidy, Perseidy a Orionidy, zatímco pro Geminidy je tato veličina konstantní. Výšky maxima jasnosti a konce meteoru se opět chovají v souladu s výše zmíněným modelem. Podobné chování nevykazují sporadické meteory srovnatelné počáteční rychlosti.
 

Seminář bude uvádět Dr. Rostislav Štork. 
 

Srdečně zve

Petr Pravec